Ostropestřec mariánský - jak na detoxikaci jater

plody, které jsou účinné při očistě jater a pro správný metabolismus

Ostropestřec mariánský je právem možno řadit mezi „zázračné“ bylinky. Tato léčivá rostlinka původem se Středomoří, která ojediněle zplaňuje i na našem území, je známá především díky svým nesmírně příznivým účinkům na játra. Ovšem své využití najde i v kuchyni nebo v kosmetice.

Popis rostliny

Ostropestřec mariánský je druhem bodláku a na první pohled jej skutečně připomíná, třebaže dorůstá vyšších rozměrů (mnohdy přesahuje jeden metr). Náleží stejně jako bodlák do čeledi hvězdicovitých. Poznáme jej podle purpurových květů. Objevují se koncem června a vyrůstají z ostnatého lůžka. Lodyha je porostlá střídavými, eliptickými listy s ostnitým okrajem a bílou žilnatinou. Plodem jsou zhruba půl centimetrů velké ochmýřené nažky, které sbíráme těsně před dozráním a sušíme pro přípravu nálevu.

V minulosti býval ostropestřec právě kvůli svému vzhledu nazýván Kristova koruna, bílé skvrnky na listech zase našim předkům asociovaly mléko Panny Marie - odtud jeho druhový název.

Léčivé účinky

Ostropestřec je přeborníkem na choroby jater. Své využití najde při preventivním i léčebném využití, ale pomáhá při regeneraci a hojení. Účinné látky obsažené v ostropestřci se využívají při onemocnění žloutenkou, cirhóze nebo ztučnění jater, při tvorbě žlučových kamenů, ale i při zánětu jater. Přispějí tak k celkové detoxikaci organismu, která z velké části probíhá právě v jaterním parenchymu.

Využití léčivých látek

Nejdůležitější látkou obsaženou v ostropestřci je tzv. sylimarin, což je souhrnný název pro flavolignanové sloučeniny a silici. Jeho největší koncentraci nalezneme v plodech, tedy nažkách. Ty se podle tradičních receptur lidové medicíny nejlépe rozmělňují (například v hmoždíři), v takovém případě v nich zůstává zachováno maximální množství účinných látek. Prášek vyrobený z nažek slouží jako základ pro výrobu odvaru, případně tinktury. Ta se doporučuje většinou v homeopatickém léčitelství, velmi známá je například tzv. Rademacherova tinktura. Její aplikace je založena na principu toho, že při onemocnění mají na jeho vzniku svůj podíl jednotlivé orgány.

Pokud si z nažek budeme připravovat vlastní prášek, je třeba myslet na to, že je nezbytné jej skladovat ve vzduchotěsných nádobách v suchu a chladu a vždy připravit jen takové množství, které jsme schopni spotřebovat v rozmezí několika dnů. V opačném případě dojde ke žluknutí a konzumace prášku nebude mít léčivý účinek.

Návod na přípravu

Standardní doporučení pro přípravu odvaru je použít 1 gram drogy na jeden pohár odvaru (většinou se používá jedna čajová lžička na sklenici vody). Užíváme po lžičkách. Tinkturu připravujeme tak, že do 0,5 litru vody vložíme zhruba 45 gramů nažek a směs pomalu vaříme, až zůstane 250 až 300 mililitrů tekutiny. Odvar slijeme a přidáme 250 mililitrů lihu. Poté konzumujeme čtyřikrát denně množství 30 až 35 kapek. Důležité je dodržovat pravidelnost a dlouhodobost, tinkturu je možno užívat i preventivně nebo při chronických onemocněních jater.

Kromě nažek se (byť méně často) využívají také sušené listy nebo kořeny. Kořeny jsou ceněny například při potížích s menstruací nebo bílým výtokem z pochvy. Listy tradiční lidová medicína doporučuje třeba při žloutence, vodnatelnosti, ale i zánětech pohrudnice nebo plic.